farnost u katedrály

sv. Bartoloměje

Cesta farnosti do českých vesnic v Rumunsku

Vše proběhlo od 12. do 19. 10. V osm večer se nás patnáct schází na parkovišti ve Františkánské a vydáváme se do rukou Karlu Maškovi, majiteli malé cestovky, která provozuje dovolené v Rumunsku. Cesta je nekonečná, zvlášť pro ty z nás, kteří neumí spát v autě. Jedeme přes Slovensko, Maďarsko, v Rumunsku uhýbáme ze silnic a poslední kilometry se musí jet skoro krokem po nezpevněné cestě.

Gerník je největší česká vesnice, kdysi měl tisíc obyvatel, dnes v něm žije asi 320 lidí, ostatní se už odstěhovali do Čech. Je nezvykem slyšet uprostřed Rumunska češtinu. Předkové tamějších obyvatel sem přišli začátkem 19. století, museli si půdu vydobýt z náručí lesa a vesnic postavit v naprosté pustině.

Ubytováváme se u místních, někteří mají výhodu suchého záchodu, ti méně šťastní to odnesli koupelnou a splachovací toaletou, civilizace pronikla až sem. Lidé jsou neuvěřitelně pohostinní, snesli by nám modré z nebe, snídaně a večeře u našich domácích jsou hotovými hodokvasy.

Občas kolem přejde kráva nebo kůň, někteří z nás zkusili i dojit mléko a docela to šlo. Večer sloužíme mši sv. v kostele, pan farář je na exerciciích, tak jsou místní rádi, že po růženci, na který se scházejí, nemusí hned domů.

Následující dny objíždíme české vesnice: Rovensko, Svatou Helenu, Eibenthal a Bígr, v němž se setkáváme s pověstným P. Maškem, na kterého vzpomínají generace rumunských Čechů, kterým jako farář sloužil. Také došlo na plavení se po Dunaji na motorovém člunu.

V neděli je v Gerníku posvícení. Mše sv. je slavnostní, kostelník a jeho syn jsou navlečeni v dalmatikách jako jáhnové, ženy mají své tradiční kroje, po mši se jde do hospody. My se vypravili do Českého domu, který slouží jakési muzeum pro záchranu věcí denní potřeby místních lidí, aby všechno neskoupili a neodvezli pryč nenasytní turisté.

A pak následoval výlet k mlýnkům, malým srubům s mlýnskými kameny, kde asi čtyři kilometry od vesnice místní obyvatelé mleli obilí. Krásné nebyly jen mlýny, ale i příroda tvořená vápencovými skalami.

V pondělí jsme se rozloučili a nechali se Karlem Maškem odvézt do lázní na maďarských hranicích známými svými teplými prameny. Po ubytování v hotelu jsme měli celý následující den na plavání, sauny, vířivky, masáže a bazény. Bylo to moc příjemné.

A pak zase dlouhá cesta přes Maďarsko a Slovensko. Domů jsme dorazili v půl druhé ráno

Fotky si prohlédněte ZDE.

X