Zkusili jsme to, šlo to. V sobotu 6. března se ve 14:00 připojilo asi 17 lidí, na programu by dvě promluvy o marnotratném synovi, jeho otci a jeho bratru. Bylo zvláštní mluvit do obrazovky, ale formát videokonference, v níž mohl člověk alespoň občas pohlédnout do tváře těch, k nimž mluví, byl jistě lepší než jen přímý přenos bez možnosti jakékoliv zpětné reakce.
Mezi promluvami jsme si nechali vždy alespoň tři čtvrtě hodiny na soukromou modlitbu, doporučení znělo, abychom doma mlčeli, vytvořili si své místo s křížem nebo ikonou a svíčkou a modlili se, neboť duchovní obnova není o promluvách, ale o modlitbě.
V závěrečné půl hodině jsme se pomodlili křížovou cestu, na obrazovce se vždy ukázalo jednoduché zobrazení daného zastavení, dokonce jsme zvládli i zpívat s kytarou Ave crux spes unica, i když zpíval každý malinko jindy, s nepatrným posunem.
A na úplný závěr jsme se všichni představili a řekli jsme ostatním, co jsme zač.
Dobré to bylo, šlo to, ale kéž by už příští duchovní obnova mohla proběhnout naživo.
