Od pátku 8. 7. do neděle 10. 7. 2022 se devět lodí s posádkami potýkalo s Lužnicí. Ráno jsme jeli do Suchdolu, kde jsme s půjčili své bárky a nalodili jsme se. Lužnice je úplně jiná než ostatní řeky, teče celkem klidně a točí se v nekonečných meandrech jako had. Je plná popadaných stromů, které se musí objíždět a podjíždět, občas je třeba si do lodi lehnout, jinak nelze projet.
První den jsme startovali až po poledni a dojeli za poměrně dobrého počasí do kempu Majdalena. Zde byla lesní mše svatá, večeře, oheň a spát. Druhý den nás čekala plavba o poznání delší, kempů moc nebylo, možností si koupit oběd také ne. Dojeli jsme na rozvodí, kde se všichni vodáci rozhodují, jestli jet starým korytem řeky, nebo novým, prokopaným do Nežárky, která se zas zpět oklikou vlévá do Lužnice. Zvolili jsme první možnost, a tím se znovu vydali do tajuplných zákrut řeky s naklánějícími se stromy a slepými rameny. Po pár kilometrech se před námi vynořil rybník Rožmberk, do něhož se Lužnice vlévá. Dva kilometry pádlování přes něj, pozorovali jsme racky, jak loví ryby. Hned po vylodění na hrázi začalo pořádně pršet, přeháňka trvala asi půl hodiny, po ní jsme rychle naskákali do lodi, abychom dobyli kemp ve vesnici Lužnice. Stihli jsme postavit stany a mít mši sv. u křížku na louce. Pršelo pak i v noci a krátce k ránu. Kupkovi, kteří se obávali nastydnutí, nás opustili a šli na vlak.
Řeka se za Rožmberkem proměnila. Už nebyla tak zakroucená a objevily se v ní jezy, všechny nesjízdné. Na jednom krásném paloučku jsme slavili nedělní mši svatou. Kilometr před cílem Pavel frajeřil, že dostane loď přes jez spuštěním na laně a místo toho se mu podařilo loď dostat do víru pod jezem. Zpětný proud nechtěl loď, barely ani pádla pustit a zažili jsme dramatickou půlhodinu, v níž se všichni muži zapojili do vyprošťování vybavení z vodního válce za pomocí lan a tyčí. Naštěstí to všechno dobře dopadlo, tedy až na zlomené pádlo a Aničky barel, do něhož se dostala voda.
Až na pachuť z této hlouposti byla voda krásná.
Fotky si prohlédněte ZDE.
