O víkendu 12. – 14. 5. jsme vyrazili do Krušných hor. Hostila nás fara v jejich srdci v Horní Blatné. Sešli jsme se v pátek v 18:00 v počtu více než dvaceti, zabydleli jsme se, po večeři se pomodlili nešpory a pak se otvírala vína. Zpívalo se u kytary tak vroucně, že se šlo spát až v jedenáct.
Sobotní ráno bylo s nabídkou ranní modlitby v kostele a ranních chval na faře. Pak snídaně a vyráželo se na výlet. Kdo je v Horní Blatné, musí se podívat na Vlčí jámy, to je jasné. Propadlý cínový důl, po němž zbyla úzká průrva mezi skalami, kde skoro necirkuluje vzduch, a tak se tady celoročně drží sníh a led, i v těch největších srpnových vedrech.
Po sestupu do jam (opravdu zde sníh byl) jsme vystoupali na nedalekou rozhlednu a kochali se z ní výhledem do kraje. Dalším úsekem výletu měl být plavební kanál, v němž se kdysi vodou transportovalo pokácené dřevo, ale když jsme k němu dorazili, zjistili jsme, že je vyschlý, asi je v rekonstrukci či co. Šli jsme podél něj krásnou přírodou až k malé loučce, kde jsme vyrýpli drn a na ohni si opekli buřty.
Další cesta vedla k rozcestí u vsi Potůčky, kde se ti unavenější odpojili, aby zpět Blatné dojeli autobusem, ti, kdo ještě měli sílu, se vrátili přes Strašidla, systém různých skalních výběžků bizarního tvaru. Večer pak byla mše sv. v místním kostele. Po večeři se zas otvíralo víno a ladila kytara. Navíc jsme ještě přidali do pár společenských her.
V neděli ráno byla opět nabídka adorace, ranních chval a v devět jsme v kostele slavili mši sv. Po ní následovala krátká prohlídka tohoto prostoru s mnoha krásnými oltáři´, obrazy a sochami. Někteří z nás se obětovali a začali připravovat oběd pro ostatní, jiní umlčeli své hryzající svědomí a ještě jednou se vypravili na Strašidla, tak nás to skalní bludiště včera zaujalo.
Oběd byl výborný: zapečené brambory se slaninou a smetanou. A protože vše krásné jednou končí, museli jsme se pak sbalit, naskládat zpátky do aut a ve tři už na hornobělské faře nezůstala ani noha.
Fotky si prohlédněte ZDE.
