V sobotu 25. 2. 2023 nás asi třicet na plzeňském nádraží nastoupilo do vlaku, který nás přesunul do Srbska. Cestou jsme si libovali, že jsme neuvěřili předpovědi o tom, že má sněžit, neboť za oknem vlaku bylo krásně. Drobné kroupy hnané větrem začaly padat asi pět minut po výstupu z vlaku. Trvalo to čtvrt hodiny, pak se počasí zas uklidnilo a podobně se to opakovalo celý den.
Podél Berounky jsme se dostali až k rozcestí. Ti rozumnější z nás (v počtu tří) pokračovali dál po turistické značce, ti méně rozumní (zbytek) se vydali dál podél Berounky, pod viaduktem podešli trať a ocitli se před vysokým vodopádem, který jsme museli překonat držíce se za řetěz a klouzajíce po mokré skále. Přežili jsme všichni.
V půl dvanácté jsme už stáli před kostelem sv. Ludmily, v níž jsme slavili mši sv. v místě, kde tato světice přebývala a zemřela mučednickou smrtí. Po mši sv. byla naplánována prohlídka tohoto místa, při níž jsm,e se dostali i do sousedního románského kostela sv. Kateřiny.
Protože jsme v kostele zmrzli, vydali jsme se po krátkém pobytu v místním komunitním centru do hospody, čímž jsme zvedli průměrný počet hostů asi o čtyři sta procent. Trvalo dost dlouho, než jsme dostali své horké čaje, kávy a polívky a protože se počasí o dost vylepšilo, rozdělali jsme oheň u třetího místního kostela (sv. Jana Nepomuckého) a opekli jsme si buřty.
Rozloučili jsme se s Kupkovými, kteří už potřebovali jít krátkou cestou do Berouna, a vydali se zpět do Srbska krásnou cestou lesem kolem Kody. První půl hodiny věnovali někteří z nás růženci. Pak jsme obdivovali krásná pěnovcová jezírka a hrázky na půvabném potoce.
Pět kilometrů uteklo rychle, na nádraží do Srbska jsme přišli tři minuty před odjezdem vlaku. Petr Kryl, který dělal poslední společnou fotku na nádraží, už na ní zachytil i přijíždějící soupravu.
Počasí bylo náročné, vodopád byl náročný, ale bylo to krásné.
Fotky si můžete prohlédnout ZDE nebo ZDE (z dílny Petra Kryla)
