farnost u katedrály

sv. Bartoloměje

Pouť z Plzně do Domažlic

11. – 14. 8. 2022, 8 odvážlivců, cca 25 km denně, krásná příroda, přespáváme na evangelické faře v Přešticích, v bývalé škola v Chudenicích a na faře v Domažlicích.

Odvážlivců bylo vlastně celkem 10, protože některé ženy s námi šly aspoň 1 den a vystřídaly se. Takže se nemusí obávat ani ti, kteří by celou trasu z různých důvodů neušli. Vše nám vyšlo snad ještě líp, než bylo naplánováno a všem farníkům nabízeno, díky Bohu a P. Pavlovi, kterému ze srdce děkujeme za všechnu skvělou organizaci a otcovskou starostlivost. 

Po úvodním požehnání v katedrále nám jako vždy dost dlouho trvalo, než jsme se konečně dostali za město Plzeň. Štěnovice k němu ještě skoro patří, po mši sv. ve zdejším kostele (přestavěné sýpce) a seznamovacím občerstvení na farní zahradě už bylo skoro poledne. Přesto nás Přeštice přivítaly ještě za světla a značně unavené po prvním dni dobře a docela pohodlně ubytovaly. 

V pátek jsme od rána cestou hledali možnost ke slavení mše sv., naději jsme vkládali do nádherné kaple lužanského zámku, kde jsme však kvůli chystané soukromé slavnosti dostali jen chvilku na prohlídku. Poté jsme prolezli zříceninu hradu Roupov a z dalších pěkně opravených venkovských kapliček nám své dveře prostřednictvím ochotného p. místostarosty otevřel sv. Jan Nepomucký v Ježovech. Cestou dokonce ze slunečné oblohy chvilku padala voda, pak už nebylo daleko do Chudenic, kde nám azyl poskytl místní víceúčelový dům ve své nepoužívané školní tělocvičně.

Sobotní ráno se nám opět trochu protáhlo návštěvou nedalekého Bolfánku, který večer předtím zažil romantický letní lesní ples. Odolali jsme zbytkům občerstvení na venkovních stolech a raději se opět občerstvili duchovně v místní kapli sv. Vojtěcha u kamene, na kterém prý sám kdysi kázal. Z rozhledny (bývalé kostelní věže) jsme obhlédli všechny směry, pomalu nás vítaly neviditelné hranice Chodska. V přístupu do Domažlic nám nezabránila ani železniční trať s říčkou Zubřinou, kterou jsme nakonec překonali nečekaně po lávce. Kvečeru jsme zapluli do víru Chodských slavností posezením na farním dvoře, kde jsme dostali poutnické občerstvení a také mohli pěkně popovídat s dávným plzeňským kaplanem P. Kunešem, dudákem mezi kněžími.

O vrcholné svatovavřinecké mši sv. v nedělním dopoledni informovala i média, přidali jsme se na Veselé hoře k dalším poutníkům a odpoledne ještě někteří ještě sestoupili z rušného náměstí do domažlického podzemí. Co víc a líp si přát? Snad jen abychom mohli příště zas. Jak Pán Bůh dá a otec Pavel vymyslí. Díky! MaM

Fotky si můžete prohlédnout ZDE.

X