Fotky si prohlédněte ZDE.
Na sobotu 9. 10. 2021 byl vyhlášen výlet dětí naší farnosti na Křížový vrch u Chotěšova. Ráno se po mši sešlo pět dětí se svými rodiči. Začali jsme prohlídkou katedrály, během níž jsme vylezli po točitém schodišti i do jejího podkroví. Jedna z rodin se pak odpojila, protože potřebovali doma ještě něco doléčit.
Pro ostatní už byl nejvyšší čas dopravit se na nádraží, odkud nám jel vlak do Chotěšova. Cesta byla trochu komplikovaná výlukou a s ní spojeným přesedáním na autobus, ale i přes systematické úsilí Českých drah nám výlet zmařit, se nám nakonec podařilo dostat se do místa, kde bl. Hroznata založil svůj druhý klášter.
V Chotěšově jsme nejprve vyhledali domov Noskových, jednak proto, že se k nám tři holky s maminkou chtěly přidat, ale zejména proto, že nás pozvaly na těstoviny s červenou tuňákovou omáčkou.
Po dobrém obědě nás zelená značka vedla za město, nejprve do polí, potom do lesů. Cestou jsme hráli pár her a soutěží. Třeba jsme stavěli co největší věž z kamenů nebo se trefovali do prken lesnické ohrady nebo běhali ke svým mikinám a házeli po sobě míček, pokud jsme ho náhodou našli pod tou svou nebo kradli zelenému muži listy ze svetru. Pokud nerozumíte, dobře vám tak, měli jste tam být.
A pak už jsme dorazili na Křížový vrch. Na kopci stojí malý kostel vybrakovaný socialistickými vojáky a opravený teprve nedávno. Bylo otevřeno, vnikli jsme tedy dovnitř, pomodlili se a zazpívali (když už jsme ty Špačky sv. Bartoloměje měli s sebou). Je to tam krásné, ale škoda, že současní správci místa už jej nechápou jako kostel, uvnitř je pódium na kulturní vystoupení, ale není oltář.
Kostelní věž slouží jako rozhledna, za drobný poplatek nás pustili nahoru a výhled po okolí byl výborný. Když jsme zas stanuli na zemi, rozhodli jsme se využít toho, že skauti, kteří zde byli před námi, neuhasili pořádně ohniště, rozfoukali jsme ho a opekli si buřty. V kase pod věží sedalo koupit i pivo, čehož samozřejmě plnoletí účastníci výpravy využili.
Utírajíce si mastná ústa jsme letmým pohledem na internet zjistili, že máme dvě možnosti: buď hnát do Stoda a stihnout autobus na poslední chvíli, nebo jít volnou chůzí a ve Stodě čekat dvě hodiny. Vybrali jsme si první možnost, tedy alespoň většina z nás, holky Noskovy se odpojily a šly domů do Chotěšova. Vzhledem k tomu, že už byly znovu spatřeny v katedrále, se cestou zřejmě nepotkaly s dravou zvěří.
Cesta zpět k železniční trati už tedy nebyla tak poklidná, děti byly honěny a štvány proti své vůli, ale ono jim to neuškodí, pacholkům. Autobus jsme stihli, do Plzně jsme dorazili po šesté večer, výlet se podařil, bylo to krásné, počasí krásné, Křížový vrch krásný, zlatavě opečené buřty krásné, jen ať se vás příště přidá víc.
